Myslitel Poznej sebe sám, řekl Moudrý Vesmír dobýváme a mozek člověka je nám záhadou Jen velký Myslitel mohl s pokorou přiznat – Vím, že nic nevím   Já věřím, že až poznáme člověka, poznáme tajemství Vesmíru.

Poslíček   Tak jako slunce svou září zničí tmu Tak Člověk strhne tu falešnou masku A Satan s řevem a vytím stáhne svůj krvavý pařát Už zrodila se myšlenka na Nový svět Ten porod bolí – nejde to jinak To Dítě v lůně Vesmíru – už se pohnulo !      

Malířův sen Dnes ráno šel jsem ulici Ten kámen pod nohou mi ztížil krok Šeď zdi modř nebe přikryla Křik, hluk, skřípot brzd – město To vše přec k němu patří Doma pak štětec do snových barev namáčím Na plátno kreslím ten kraj Tam v dáli někdo světlo rozsvítil A ještě židličku a bílý šat – pro tebe, až zjevíš se mi  

Obrázek pro měsíc srpen.

Léto budiž pochváleno – řekl básník Ano, to léto, které sluncem září Vůní lipových aleji provází tvůj krok Zpěv skřivánka – slyšíš ? Náruč tve Země je dokořán Zastav ten spěch, ach nepospíchej Jen hlavu pyšnou sklon před tím zázrakem  

V letu ptáků přečti můj vzkaz! V letním vánku, ve vůni růží. Daleko, až tam kam jen myšlenka může doletět. Já volám! Já prosím! Chraňte život, chraňte tuto Zemi – Zemi krásyplnou. Ty, který smrt a zkázu nosíš a lži srdce lidu plníš. I tvůj to bude konec.