Září List z památníku   Už je to dávno, co jsme se milovali Zoufale Tajně S pocitem zloděje míjela jsem vždy váš dům Až jednou jsem potkala vašeho syna Malého synka s očima dokořán Pak zbyl jen tento list, list z památníčku Těm očím svého synka, ženo poděkuj  

ROZCHOD Zbořil jsi zámek, kterým naše láska byla Hráz z hoře bláta postavils mezi nás To byla jen hra? Hra na lásku? Vyměnils dukát za bezcenný groš Ubohý Já ne – to láska Tě bude soudit Ta zhrzená, zrazená Přesto však vítězná

Láska nebeská Jsem chrámem Božím Jsem prahem do jiného světa Jsem člověk Dík Tobě, Bože můj  

POLIBEK To dotek motýlích křídel byl? Nebo snad holoubek peříčkem zavadil o moje ústa? Ach miláčku, my jsme se políbili! A svět se náhle změnil – krajkovým se stal Pohádkou „O šťastné hodině“ Zastavte čas Prosím.

ŽIVOT Korunou Tě život ozdobil, ŽENO Abys semínku dala tvar A v náručí dítě chovala Vzácnějšího daru na celém tom světě není  

Březen Žena věrná Věrnost Ti slibuji, muži můj Tvá jsem Celá jsem Tvá Jsem citadelou a jen Tobě otevřu bránu

CO BŮH SPOJIL Já slibuji Ti milý můj, Věrnost a lásku s péčí o Tebe A já Tebe, milenko moje, Chránit Tě budu do konce života mého. Bůh nám dej sílu.  

Štěstí Přeješ mi štěstí, tu Panenku zlatou Ten její pohled zažene chmury Rozsvítí hvězdičku na černém nebi Křídla dá chromým a světlo slepým Srdce pak zaplaví láskou Panenka zlatá

Náruč Ta otevřená náruč – náruč Boží Slova jsou slabá – mluvit o Lásce Jen přání mám – ať Láska zaplaví svět.  

Člověk a strom Je podzim a poslední list ve větru jak ve vichru tance K zemi padá Však pohled Na holé větvi malý, maličký   pupínek se krčí Zvěstování Že si jen zdřímneme, sílu seberem a na jaře plni života ke slunci rozepnem náruč